Dům postavený se záměrem
Freddie bydlel v srdci Kensingtonu v západním Londýně, v domě, který působil jako klidné venkovské sídlo uprostřed města. Stál v tiché ulici, jen kousek od rušných tříd Earl’s Court Road a Cromwell Road. Přesně ta rovnováha soukromí a londýnského života, kterou měl rád.
Londýn pro něj byl vždycky důležitý. Když do Anglie přijel, snil o tom, že jednou bude mít vlastní bydlení v Kensingtonu. Než se mu ten sen splnil, bydlel v pronajatém bytě na Holland Road s Mary a předtím sdílel byt v západním Kensingtonu. V roce 1975 se mu jeden ze snů vyplnil, když si koupil byt ve Stafford Terrace v Kensingtonu. Byl to pro něj velký okamžik. Důkaz, že život, na kterém tak tvrdě pracoval, se stává skutečností.
Ale prvním místem, které po letech hotelů, studií a turné opravdu působilo jako domov, byl až Garden Lodge. Když prodal byt ve Stafford Terrace, strávil pět let přestavbou tohohle domu. Posouval zdi, měnil tvar místností a vytvářel nové prostory, dokud všechno neodpovídalo představě, kterou měl v hlavě.
Nebyl obrovský, ale záleželo na každém detailu. Ručně tkané koberce v barvách, které si sám vybral, ležely na krásných dřevěných podlahách a stěny nesly ozvěnu elegantního edwardiánského stylu. Byla tam dokonce obrovská ložnice se dvěma koupelnami. Čistý Freddie.
Byl to dům postavený k tomu, aby se v něm žilo a užívalo si. Jak Peter Freestone jednou žertoval, možná to byla Freddieho největší láska.
Interiérový designér tam sice byl, ale hlavně proto, aby dům zůstal stát. Skutečným designérem byl vždycky Freddie. Hlídal si každý detail, věděl přesně, co chce, a nebyl ochotný slevit.
Foto: Martin Skála
Krása, kam se podíváte
Lidé často říkali, že dům vypadá jako muzeum. Místnosti plnily viktoriánské obrazy, křišťál, starožitné hodiny a nápadný stůl z černého mramoru. Přesto nepůsobil chladně. Freddie v něm žil naplno, pořád přikupoval nové kousky a hrdě je ukazoval přátelům. „Rád se obklopuju nádhernými věcmi,“ říkal.
Byl tam dokonce japonský pokoj plný předmětů, které zbožňoval, ale skoro nikdy je nepoužil. Existoval čistě proto, aby se mohl dívat na věci, které měl rád. Mísily se v něm moderní kousky se staršími poklady a držely je pohromadě výrazné barevné tisky, které místnosti dodávaly život i v tichu. Nešlo o funkci. Šlo o krásu a atmosféru. Sháněl japonské hodiny, aby byla představa úplná, ale žádné, které by se mu líbily, nenašel, a tak jejich místo zaujaly starožitné francouzské. To všechno odráželo lásku, kterou Freddie k Japonsku choval.
Jeho typickou atmosféru nesl i samotný vzduch, vždycky provoněný čerstvými květinami, květinovým mýdlem a jeho oblíbeným parfémem. „Freddie rád chodil po zahradě a vždycky trval na tom, aby byly po domě květiny,“ vzpomíná Peter Freestone.
Foto: Martin Skála
Soukromí a smích vedle sebe
Za vysokou zdí našel něco vzácného: svobodu být sám sebou. V domě vládla obvykle klidná atmosféra. Freddie se mohl pohybovat v nesourodé teplákovce, sedět v tichu, nebo přijít dolů plný energie. Zahrada s jezírkem a květinami se stala jeho tichým útočištěm, když potřeboval být sám. Zároveň byl dům plný smíchu a přátel. Miloval společnost a potřeboval vědět, že jsou lidé nablízku, ale kdykoli chtěl, mohl se stáhnout. I když pořádal velké večírky, na kterých bývalo až dvě stě lidí, atmosféra zůstávala vřelá a bezpečná. Garden Lodge byl jeho jistota. Místo, kde si nemusel hlídat nic z toho, co řekne nebo udělá.
Zvlášť v posledních dnech života mu dům poskytoval potřebné útočiště před davy novinářů a fotografů, kteří ho zasypávali osobními otázkami. Jejich přítomnost taky ovlivnila jeho rozhodnutí Garden Lodge neopouštět. Cítil, že by nesnesl to věčné nasazování statečné tváře pokaždé, když by vyšel ven a sedal si do auta.
Foto: Peter Freestone
Domov nebyl práce
Domov a hudba pro něj byly oddělené světy. Nahrávání patřilo do studia, ne do obývacího pokoje, s jedinou vzácnou výjimkou při práci na projektu Barcelona, díky které ta spolupráce působila o to výjimečněji. Garden Lodge bylo místo, kde přestal vystupovat a prostě byl. Všichni, kdo tam nějaký čas strávili, si pamatují totéž: to teplo nevycházelo z umění ani z nábytku.
Vycházelo z Freddieho samotného. Když odešel, zbyly z domu jen cihly a místnosti a ta záře zmizela s ním.
Víc než dům
Garden Lodge nebyl jen místem, kde Freddie bydlel. Bylo to místo, kde mohl dýchat, tvořit, smát se a mlčet bez vysvětlování. Dům postavený s péčí, plný barvy, vůně a vzpomínek. Ukazoval tu část Freddieho, kterou pódium ukázat nedokázalo. Ne performera, ale člověka, který měl rád krásu, přátelství a tiché chvíle u zahradního jezírka. Nakonec byl Garden Lodge odrazem Freddieho samotného. Vřelý, dramatický, hluboce osobní a nezapomenutelný.
S World of Freddie se dostanete mnohem blíž. Nejen k legendě, ale k člověku, který za tím vším stojí.
👉 Sledujte World of Freddie na sociálních sítích, kde najdete zákulisní příběhy a novinky o připravovaných akcích.